Bechyně-Senožaty

Věžový vodojem mezi obcemi Senožaty a Haškovcova Lhota byl součástí prvního skupinového vodovodu vybudovaného na jihu Čech ve 20. letech 20. století. Vzhledem k hydrologickým poměrům v jižních Čechách, které nebyly příliš příznivé pro získávání většího množství vody, se po 1. světové válce vedle vodovodů samostatných budovaly skupinové vodárenské soustavy.

V roce 1923 řešilo zastupitelstvo v Bechyni nedostatečné zásobování vodou. Opravu stávajícího vodovodu z Lužnice měla provést firma V. F. Zadražil z Prahy. V téže době jednala obec Haškovcova Lhota též s firmou V. F. Zadražila o zřízení obecního vodovodu. Na základě šetření technické kanceláře Zemědělské rady bylo doporučeno zastupitelstvu města Bechyně vybudovat skupinový vodovod, neboť s nedostatkem vody se potýkaly vedle Haškovcovy Lhoty i některé okolní obce. Navíc na vybudování skupinového vodovodu bylo možné získat dotaci do výše 60% celkové ceny.  Po souhlasu obcí Senožaty, Haškovcova Lhota a Černýšovice bylo v roce 1924 zadáno vypracování projektu firmě V. F. Zadražila.

Stavba skupinového vodovodu byla rozdělena na etapy. Po vypracování projektu bylo nejprve nutno provést jímání pramenů, které byly zjištěny v pískových náplavách u obce Smoleč. Poté vybudovat shybku pod Lužnicí a nakonec provést stavbu ostatních součástí. Jímání pramenů a stavbu shybky provedla firma V. F. Zadražil v roce 1924. Pro stavbu dalších etap vodovodu byla ve výběrovém řízení vybrána firma K. Kress a.s. v Praze, která hlavní stavbu vodovodu provedla v letech 1925–1927. Soustava čítala dva zemní vodojemy a jeden věžový vodojem. Vodovod byl uveden do provozu 1. ledna 1927.                                           

Prameny ze Smolče byly svedeny do hlavní sběrné studny. Odtud byla voda potrubím o průměru 125 milimetrů vedena k odbočce na Černýšovice. Dále pokračovalo potrubí o průměru 100 milimetrů do zemního železobetonového vodojemu města Bechyně na Šibeničním vrchu, který měl objem 300 m³. Do kruhového zemního vodojemu z dusaného betonu u Černýšovic o objemu 30 m³ byla voda přivedena potrubím o průměru 60 mm. K zajištění dostatečného tlaku v síti pro případné připojení obce Radětice byl vybudován vodojem věžový.
Před zahájením stavby věžového vodojemu byly plány firmy V. F. Zadražila z roku 1924, které počítaly s kubaturou nádrže na 70 m³, upraveny firmou K. Kresse s názvem „Plán pro provedení stavby“ a datací 1926. Úpravy spočívaly jednak ve zmenšení obsahu nádrže na 50 m³, dále pak v  konstrukčních úpravách. Původně navržený cihelný dřík byl v úrovni prvého podlaží provázán betonovým věncem a nosný systém dna železobetonové nádrže byl oproti původnímu návrhu zesílen. Pro vertikální komunikaci nebylo realizováno navržené spirálové schodiště, ale instalovány pouze kovové žebříky.

Vzhled objektu zůstal stejný. Nosnou část akumulace tvoří zděný dřík kruhového půdorysu, ze kterého po obvodu vystupuje šestice zaoblených zděných pilířů. Železobetonový sokl je obložen kamenným obkladem, který je ukončen ve výšce přibližně 1 metru nad zemí jednoduchou omítanou římsou. Ve spodní části dříku je přiznané cihelné zdivo ukončené cihelnou římsou, která probíhá i přes pilíře. Pilíře, dřík nad cihelnou římsou a stěna prostoru akumulace jsou v celé ploše omítané. Objekt zakončuje tvarovaná žlb střecha s lucernou s šesticí okenních otvorů. Krytina původně navržená z mědi byla z úsporných důvodů provedena z cementu Gelitu se síťovou vložkou a opatřena nátěrem Keramit v barvě červené. Vstup do objektu jednokřídlými dveřmi ze severozápadu je proveden s kruhovým záklenkem stejně jako spodní okna. Trojice oken v horní úrovni má oválný tvar.

Základová betonová deska o průměru 6,8 metrů, tloušťky 0,5 metru je uložena v hloubce 2 metry. Na desce spočívá kruhový dřík věže o vnitřní světlosti 2,6 metru, který má železobetonové základy (vycházející až nad rostlý terén) celkové výšky 2,5 metru. Pak následuje zdivo dříku o tloušťce 60 centimetrů, které je ve výšce 3,9 metru opatřeno vně zešikmeným zpevňujícím betonovým prstencem výšky 60 centimetrů. Od této výšky je kruhový dřík vyzděn ze zdiva tloušťky 45 centimetrů. Stejně tak je tomu u pilířů, které jsou do úrovně betonového prstence tloušťky 75 centimetrů a dále vyzděné v tloušťce zdiva jen 45 centimetrů. Zmenšení profilace pilířů směrem vzhůru vyvolává vizuální efekt mírného zúžení. Celková výška vodojemu je 19,5 metrů. Nádrž je kruhová se středovým průlezem opatřeným kovovým žebříkem. Průlez, kterým prochází potrubí (přívodní a přelivné), má průměr 1 metr. Železobetonový základ celé akumulační části tvoří rámy ze soustředných kružnic, které protíná šest paprskovitě rozmístěných žeber celkové výšky 55 centimetrů. Stěny nádrže provedené z železobetonu mají tloušťku 15 centimetrů a směrem vzhůru se zužují. Úroveň dna nádrže je ve výšce 12,5 metru.

Věžový vodojem byl dokončen v roce 1926. Z revize provedené v roce 1941 je zřejmé, že zásobování vodou obou obcí Senožat a Haškovcovy Lhoty obecním vodovodem a Černýšovic, kde byl vodovod družstevní (připojeny jen dvě usedlosti), plně postačovalo. Navíc byl vodovod v mezidobí posílen dalšími prameny nalezenými u obce Sudoměřice. Oproti vodovodu ze Smolče, který byl gravitační, vodu ze Sudoměřic bylo nutno čerpat. Projekt na zachycení pramenů u Sudoměřic vypracovala firma František Uher v Pečkách, která i stavbu realizovala včetně úpravny vody (odkyselení). Vodoprávní řízení bylo provedeno dne 21. 2. 1930.

Vzhledem ke skutečnosti, že se obec Radětice ke skupinovému vodovodu nepřipojila, byl věžový vodojem v provozu jen krátce. Nakonec byl ze zásobování vyloučen, neboť v něm v zimě voda pro malý odběr zamrzala. Stávající zásobování vodou bylo dostatečné a vodojem nebyl pro zajištění tlaku na vodovodní síti potřeba, i když byl právě pro tento účel vybudován. Z důvodů nepotřebnosti nebyla prováděna jeho údržba. Vstup je od roku 2006 zazděn.

Přestože skupinový vodovod pro Bechyni, Senožaty a Haškovcovu Lhotu měl být vzorem pro další obce, neboť byl první stavbou toho druhu v Táborském okrese a měl mít propagační charakter, jeho výstavbu provázela řada problémů. Vedle dohadování o výši nákladů na stavbu vodovodu mezi jednotlivými obcemi, i když byla zástupci obcí na počátku podepsána Úmluva o zřízení a udržování skupinového vodojemu, byla to zejména soudní pře s firmou V. F. Zadražila a dohadování s firmou K. Kresse. Vybírání vodného probíhalo liknavě, protože ne všechna odběrná místa měla funkční vodoměr. Docházelo ke zpronevěrám peněz při výběru vodného a byla i řada dalších nedostatků jak při splácení úvěrů u banky, tak i s krácením dotací. Na konci výčtu problémů pak je ještě stavba věžového vodojemu, který zůstal bez funkce.