Bílá Hlína

Po vleklých peripetiích s budováním nového vodovodu si Bílá Hlína a Klášter Hradiště nad Jizerou objednaly u Ing. Jaroslava Matičky z Prahy-Karlína projekt samostatného skupinového vodovodu. Matička projekt dokončil v roce 1929 dokonce ve dvou alternativách. V první alternativě navrhl výhodné napojení obou obcí na Mohelskou vodovodní skupinu přes Jivinu do nového zemního vodojemu a dále přímo do Kláštera a odtud samostatným zásobním řadem do věžového vodojemu v Bílé Hlíně. Ve druhé alternativě navrhl pro skupinový vodovod využít jako zdroj vody Jelení studánku v údolí Rokytky, u ní postavit jímací zařízení s čerpací stanicí a z ní čerpání vody samostatně do dvou směrů, do Kláštera přes zemní vodojem a samostatný výtlak do věžového vodojemu v Bílé Hlíně. Tuto alternativu zastupitelstva obcí podpořila.

Matičkou vypracovaný projekt doznal několika změn. První vodoprávní řízení k povolení stavby proběhlo v květnu 1930, rozhodnutí až v únoru 1931, další vodoprávní řízení bylo v březnu 1933, práce byly zahájeny až v březnu 1934. Dodávka stavby byla rozdělena. Matička prováděl jímání pramenů a objekt čerpací stanice Jelení studánka a firma Ing. Ant. Hráský a Ing. Fr. Jenč a Karel Dub v Mladé Boleslavi zemní i věžový vodojem. Realizace věžového vodojemu uvedenou firmou byla jiná než návrh vodojemu Matičky z roku 1929.

Hlavní nosné části téměř 21 metrů vysokého věžového vodojemu jsou železobetonové. Do základové desky, konzolovitě vyložené mimo obvod půdorysu věže, je vetknut válec nadzákladového zdiva, tvořícího sokl věže. Do něho jsou vetknuty čtyři sloupy, které pod stropní deskou akumulační části přecházejí v konzoly podpírající vně vyložený obvodní plášť akumulační části. Čela konzol jsou přetažena na plášť akumulační části. Deska stropu nesoucí nádrž je spřažena s konzolami, v interiéru je křížem ztužena dvěma páry trámů spřažených s deskou. Mezi železobetonovými sloupy je do jejich líce vyzděné cihelné zdivo válce dříku. Sloupy jsou po výšce příčně ztuženy kruhovými průvlaky se třemi deskami mezistropů. Akumulační část je betonovaná vcelku. Vlastní válcová nádrž s rovným dnem o objemu 30 m³ a středovou průleznou šachticí je vysoká 3,8 metru a je oddělena od vnějšího pláště tepelně izolační vzduchovou mezerou. Vnější plášť je spřažen s kuželem střechy. Všechny tenkostěnné železobetonové konstrukce nádrže, jejího stropu, okolního pláště a střechy jsou betonovány vcelku.

Celé mezikruží vlastní nádrže je monoliticky zastropeno a pro přístup k vodě jsou ve stropě dva otvory s poklopy. Nad stropem nádrže jsou v plášti osově umístěny čtyři čtvercové okenní otvory, dnes zazděné skleněnými tvárnicemi, dříve tam byla jednoduchá ocelová okénka. Ze stropu nádrže k nim vedou železobetonové lávky. Pod akumulační částí s nimi korespondují další okénka.

Žebříky mezi jednotlivými patry dříku jsou z bezpečnostních důvodů jen s patra do patra a průlezné optvory nejsou nad sebou. Podobně je řešen i vstup do suterénu vodojemu. Uprostřed stropu přízemí je větší otvor kvůli velikosti použitých armatur. Přístup do přízemí věže je předloženým venkovním schodištěm portikusu. Ocelové dvojité vstupní dveře byly nahrazeny při opravě tepelně izolovanými jednokřídlými plastovými.

Věžový vodojem je součástí Skupinového vodovodu Klášter Hradiště-Bílá Hlína. Původní barevné provedení pláště věžového vodojemu se nedochovalo a dnešní jeho provedení je po jeho rekonstrukci z roku 1998, kdy provozovatel provedl opravu fasády a její barevné provedení a nátěr střechy.

Zajímavostí je, že tvar věže, připomínající raketu připravenou ke startu, evokoval dětský klub Berušky z Bílé Hlíny k zajímavé aktivitě. Ve dnech 50. výročí letu prvního člověka Jurie Gagarina do vesmíru, připravily za aktivní pomoci místního Balloon klubu, simulovaný start věžového vodojemu do kosmu.

V roce 2012 byla fasáda vodojemu obnovena.